Vždy to jde jinak.
Nevěřte těm, kdo vám tvrdí, že neexistují alternativy k tomu, co se děje okolo vás. Vždy to jde jinak. Jde jen o to, tyto alternativy najít a prosadit v praxi.
Článek TAJEMSTVÍ KAPITÁLU II/1: Co je kapitalismus?
Komentáře k článku: TAJEMSTVÍ KAPITÁLU II/1: Co je kapitalismus?
karel mayer:
Úvodem bych chtěl poděkovat docentu Valenčíkovi, že mi při polemice o financování vysokých škol s Michaelem Krohem na tohoto autora upozornil. Získal jsem tak možnost se seznámit i s jeho dalšími názory, zejména na problematiku „pracovní teorie hodnoty“ a „kapitalismu“.
Michael Kroh se dokázal s kapitalistickým výrobním systémem vyrovnat zřejmě nejlépe a to tím, že se nebál akceptovat jeho vývoj v čase a plně se ztotožnit s Marxovým tvrzením, že „společenská formace nikdy nezaniká dříve, než se rozvinuly všechny výrobní síly, jimiž poskytuje dost prostoru, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují dříve, než se materiální podmínky jejich existence vylíhly v lůně staré společnosti samé. Proto si lidstvo ukládá jen takové úkoly, které může řešit, neboť při přesnějším zkoumání se vždycky ukáže, že úkol sám vzniká jen tam, kde jsou materiální podmínky k jeho řešení už dány nebo kde jsou alespoň v procesu vznikání“.
Návrat k této tézi má však dalekosáhlé důsledky.
Relativně velmi rychlý kolaps reálného socialismu u některých teoretiků vyvolává stále otázky, proč k tomu došlo a bohužel většina z nich hledá příčiny v „nedokonalosti“ dělnické třídy, respektive jejich representantů. Skutečnost, že reálný socialismus se žádným způsobem nemodifikoval, prostě skončil a nevytváří tak žádnou alternativu k současnému kapitalismu, může být vnímána jako ztroskotání celého konceptu „socialistické revoluce“. Tím, jak se v čase vzdalujeme od období listopad 1917 až „listopad 1989“, získáváme méně emocionální pohled na přínosy tohoto období. Nakonec se může ukázat, že jediným přínosem Leninovy socialistické revoluce kromě dnes již jen obtížně představitelného utrpení milionů lidí a velkých materiálních ztrát může být jen poznatek, že „tudy cesta nevede“. Mohou se tak ukázat názory marxistických teoretiků, často souputníků Lenina, kteří zpochybňovali revoluční změnu společenských poměrů, jako správné.
Půjdeme-li dále, můžeme se dostat do situace, kdy budeme Marxe sice pokládat za brilantního teoretika, který však „svou“ teorii trochu ohnul tak, aby sloužila revolučně naladěným dělnickým vůdcům. Zůstal tak extrémně ovlivněn svým známým vzorečkem „c + v + m“ a jednoznačným chápáním „m“ jako výsledek vykořisťování, které musí být minimalizováno ve prospěch „v“. Zde Marx zřejmě podlehl spíše idealisticko-morálnímu hledisku na úkor čistě vědecky pragmatickému.
Zánik kapitalismu pak spatřoval více ve snižování „m“ až na úroveň, kdy se již třídě kapitalistických vlastníků vlastně podnikání vůbec nevyplatí a zřejmě více či méně dobrovolně své vlastnictví předají dělnické třídě.
Vyvstává tak v podstatě poslední otázka. Byl by současný kapitalismus jiný (a jak, v čem) od „kapitalismu bez Marxe“ tedy pokud by Marx neexistoval včetně jeho Komunistického manifestu a zejména Kapitálu. Není kapitalismus ve své nekončící snaze o vstřebávání dalších a dalších regionů a vytváření nových a nových úrovní uspokojení lidských potřeb v podstatě velmi potřebný pro to, aby vytvořil materiálně technickou základnu nové, snad komunistické společenské formace?
radimvalencik: Velmi podnětná reakce. Také se chystém něco napsat. Možná, že mapování a analýzu klíčové problematiky (klíčové z hlediska pochopení doby) posuneme o kousek a třeba i větší kousek dál. Zatím jen drobnůstka.
Jak funguje kapitál, resp. kapitalistická výroba?
Jedná se o rozšířenou reprodukci kapitálů v konkurenčním prostředí, kdy cílem vlastníka kapitálu je získat co největší podíl na trhu díky reinvestování zisku dosahovaného zvyšováním efektivnosti výroby prostřednictvím inovací. Rozšířená reprodukce kapitálu se neomezuje jen na odvětví, ve kterém určitý kapitál působí, ale je spojena s diverzifikací podnikatelských aktivit a jejich pronikáním do dalších odvětví.
Zásadní otázka: Která odvětví musí projít „startovním“ obdobím technologického pokroku v podobě kapitalistické výroby a která nemusejí? Otázka je položena z hlediska toho, co říkal Lenin: Nový systém musí zvítězit nad starým především vyšší produktivitou.
Pokud se v odpovědi na tuto otázku zmýlíme, můžeme vidět „lepší budoucnost“ v tom, že „lepší sektory“, ty, které jsou bezprostředně spojeny s působením na člověka a ovládáním lidí (to je třeba i vzdělání či média) právě tím, že neprojdou „očistou“ či „dekontaminací“ procesem kapitalistické konkurence, ovládnout retardační síly spojené s úpadkem společnosti (síly odvíjející se např. od struktur založených na vzájemném porušování obecně přijatých zásad, které jsou nyní „zastřešeny“ jádrem současné globální moci). Budeme pak překvapení, jakými gaunery je reprezentováno to, co jako NEKAPITALISTICKÉ honosně nazýváme „veřejnoprávním“ či „neziskovým“.
karel mayer: Osobně jsem spíše očekával reakci na svůj komentář od autora článku, tedy Michaela Kroha. Ale protože si s docentem Valenčíkem již delší dobu „dopisujeme“, pokusím se tedy k jeho komentáři zaujmout nějaké stanovisko.
Hlavním smyslem mého komentáře bylo podpoření základní Marxovy téze „společenská formace nikdy nezaniká dříve, než se rozvinuly všechny výrobní síly, jimiž poskytuje dost prostoru, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují dříve, než se materiální podmínky jejich existence vylíhly v lůně staré společnosti samé. Proto si lidstvo ukládá jen takové úkoly, které může řešit, neboť při přesnějším zkoumání se vždycky ukáže, že úkol sám vzniká jen tam, kde jsou materiální podmínky k jeho řešení už dány nebo kde jsou alespoň v procesu vznikání“ a tedy odmítnutí téze o „vítězství ducha nad hmotou“.
Zda říjnová revoluce v roce 1917 proběhla při Leninově absenci znalosti této Marxovy téze (tedy jako vítězství ducha nad hmotou) nebo za peníze německého militarismu (viz např. publikace Elisabeth Hereschové „Tajná akta Parvus – zákulisí bolševické revoluce v Rusku“, Universum 2018), nechť posoudí každý sám. Leninova téze, že „nový systém musí zvítězit nad starým především vyšší produktivitou“ pak představuje hrubé nepochopení Marxovy téze a v podmínkách polofeudálního Ruska věc téměř nemožnou, o čemž se mohli ostatně všichni přesvědčit v následujících sedmdesáti letech.
V další části svého komentáře docent Valenčík nastoluje zajímavou otázku, zda všechna odvětví lidské činnosti musí projít „startovním“ obdobím kapitalistické výroby, katarzí, která „očistí“ tato odvětví a zabrání tak jejich ovládnutí „strukturami založenými na vzájemném porušování obecně přijatých zásad“.
I zde bych se odvolal na výše uvedenou Marxovu tézi. Z ní apriori nevyplývá nutnost nějakého dělení odvětví, která mají být řízena tržně, a která nikoliv. Otázka by měla znít, zda „síly odvíjející se např. od struktur založených na vzájemném porušování obecně přijatých zásad“ jsou organickou součástí současného stupně rozvoje „kapitalismu“, či jsou historickým produktem minulosti a zaniknou nebo zda jsou předobrazem dalšího stádia „kapitalismu“.
maxim 2: Dobrý den, pane Mayere.
Dovolím si pár slov k Vašim větám:
"Tím, jak se v čase vzdalujeme od období listopad 1917 až „listopad 1989“, získáváme méně emocionální pohled na přínosy tohoto období. Nakonec se může ukázat, že jediným přínosem Leninovy socialistické revoluce kromě dnes již jen obtížně představitelného utrpení milionů lidí a velkých materiálních ztrát může být jen poznatek, že „tudy cesta nevede“."
Mám za to, že "méne emocionální pohled" by nemělo znamenat totéž, co pohled jednostranný.
Ve druhé ocitované větě jste jaksi úplně přehlédl, že z Vámi uváděného polofeudálního Ruska, navíc rozvráceného občanskou válkou, se zhruba za pouhých 30 let stala druhá světová supervelmoc s atomovými zbraněmi, která v mezičase ještě porazila ve světové válce Německo, v rozhodujících fázích války téměř sama. Je přitom zajímavé, že někdy v těch čtyřicátých a padesátých letech patřil SSSR také ke světové špičce ve vědě a technice, např.i první programovatelný elektronický počítač v kontinentální Evropě byl vyroben v SSSR.
Abyste tomu rozumněl: já nemám v úmyslu něco obhajovat a něco zatracovat, pouze si dovoluji upozornit, že analýza, která nebere v úvahu významná fakta (významná minimálně v tom smyslu, že dnešní podoba světa by bez nich vypadala jinak) bude nějakým způsobem nutně neúplná a zkreslená.
Sovětský systém zde neinstalovali nějací mimozemšťané, jeho vítězství v Rusku je důsledekem složitého předchozího vývoje (jak také jinak ?), ovlivněného různými místními specifiky. Samotný fakt, že se dokázal reprodukovat 70 let, t.j. po několik generací a zažil i období výrazné teritoriální a ideologické expanze myslím si svědčí o tom, že to prostě minimálně byla určitá funkční odpověď na problémy své doby (a zdroj inspirace v něm hledaly i např.některé dekolonizované státy).
karel mayer: Reakce na Maxim 2:
Jako profesí a i myšlením ekonom, dávám vždy přednost vyváženosti (balance) a z tohoto důvodu jsem vždy vnímal Sovětský svaz jako jedinou „vyvažující“ alternativu k hegemonii Spojených států. Takže bych se spíše obával, že mě bude vytýkáno „nadržování“ Sovětskému svazu.
Myslím ale, že v této diskusi nejde o Sovětský svaz, ale o kapitalismus, resp. „kapitalismus“. Při analýze tohoto společenského řádu se zákonitě musíme dostat k otázce, co to byl „reálný socialismus“ a jakou úlohu ve vývoji kapitalismu sehrál. A právě pro schopnost se objektivně tímto zabývat je nutný časový odstup, který umožní i měně emotivní pohled, který je právě ještě dost čitelný v příspěvku od Maxima 2.
Proto hovořit o technických úspěších Sovětského svazu je asi na stejné úrovni, jako obdivovat technické úspěchy nacistického Německa (první tryskový motor, rakety V1 a V2, krok od atomové bomby apod.). O to ale přeci nejde. Konec konců oba systémy nakonec selhaly a v případě sovětského reálného socialismu to dokonce nebyla ani horká válka, kdo to způsobil, ale naprosté vnitřní selhání z jeho vlastní podstaty (neschopnost generovat dostatečně velkou nadhodnotu).Jediným zdrojem přežití Sovětského svazu byla často otrocká práce na stavbách socialismu a v těžebním průmyslu (GULAG), rekvírování zemědělské produkce bez náhrady (kolektivizace), ohromné surovinové bohatství a samozřejmě některá specifika "ruské duše", jinde ve světě nereprodukovatelná.
radimvalencik: Tak jsem k tomu něco málo začal psát:
http://radimvalencik.pise.cz/6684-ad-kroh-co-je-to-kapitalismus-1.html
radimvalencik: Prozatímní "akční" závěr seriálu o tom, jak chápat kapitál a kapitalismus:
http://radimvalencik.pise.cz/6693-ad-kroh-co-je-to-kapitalismus-5.html