Nevěřte těm, kdo vám tvrdí, že neexistují alternativy k tomu, co se děje okolo vás. Vždy to jde jinak. Jde jen o to, tyto alternativy najít a prosadit v praxi.

maxim 2: Dobrý den, pane Mayere.

Dovolím si pár slov k Vašim větám:

"Tím, jak se v čase vzdalujeme od období listopad 1917 až „listopad 1989“, získáváme méně emocionální pohled na přínosy tohoto období. Nakonec se může ukázat, že jediným přínosem Leninovy socialistické revoluce kromě dnes již jen obtížně představitelného utrpení milionů lidí a velkých materiálních ztrát může být jen poznatek, že „tudy cesta nevede“."

Mám za to, že "méne emocionální pohled" by nemělo znamenat totéž, co pohled jednostranný.

Ve druhé ocitované větě jste jaksi úplně přehlédl, že z Vámi uváděného polofeudálního Ruska, navíc rozvráceného občanskou válkou, se zhruba za pouhých 30 let stala druhá světová supervelmoc s atomovými zbraněmi, která v mezičase ještě porazila ve světové válce Německo, v rozhodujících fázích války téměř sama. Je přitom zajímavé, že někdy v těch čtyřicátých a padesátých letech patřil SSSR také ke světové špičce ve vědě a technice, např.i první programovatelný elektronický počítač v kontinentální Evropě byl vyroben v SSSR.

Abyste tomu rozumněl: já nemám v úmyslu něco obhajovat a něco zatracovat, pouze si dovoluji upozornit, že analýza, která nebere v úvahu významná fakta (významná minimálně v tom smyslu, že dnešní podoba světa by bez nich vypadala jinak) bude nějakým způsobem nutně neúplná a zkreslená.

Sovětský systém zde neinstalovali nějací mimozemšťané, jeho vítězství v Rusku je důsledekem složitého předchozího vývoje (jak také jinak ?), ovlivněného různými místními specifiky. Samotný fakt, že se dokázal reprodukovat 70 let, t.j. po několik generací a zažil i období výrazné teritoriální a ideologické expanze myslím si svědčí o tom, že to prostě minimálně byla určitá funkční odpověď na problémy své doby (a zdroj inspirace v něm hledaly i např.některé dekolonizované státy).