Nevěřte těm, kdo vám tvrdí, že neexistují alternativy k tomu, co se děje okolo vás. Vždy to jde jinak. Jde jen o to, tyto alternativy najít a prosadit v praxi.

karel mayer: Jsem velmi rád, že docent Kroh pozvedl prapor hledačů nové vize. Je pravdou, že jsem byl trochu zklamán, že v minulých letech se prakticky zcela odmlčel. Nyní tedy svůj názor vyslovil.

Nelze než souhlasit s doc. Krohem, že současné tápání je až únavné, někteří přispěvatelé (zejména doc. Valenčík) k hledání vize přistupují jako ke slovnímu cvičení majícímu jediný cíl – nesdělit zhola nic. Pláč nad tím, že levice končí, že nikdo neví, k čemu se upnout, by již měl skončit.

Doc. Kroh vymezil tři hlavní směry budoucího vývoje – zopakuji přímo z jeho textu: „Je třeba především vzít v úvahu vize založené víceméně na odborném základě, a mezi těmi vidím jako klíčové tři: globalizaci a integraci, průmysl (společnost) 4.0 a řešení klimatických změn ("bezuhlíková" ekonomika)“.

Pokusíme-li se trochu rozklíčovat tyto tři směry budoucího vývoje, získáme tato cílová řešení:

• globalizace a integrace – ve svém důsledku jde o vytvoření jednoho celosvětového hospodářského a sociálního prostoru, který bude schopen cíleně řídit rozvoj vlastních jednotlivých dílčích subprostorů. Při tom je třeba si uvědomit, že budování tohoto prostoru si vyžádá jak zásadní změny v organizaci lidské společnosti, tak v jejím hodnotovém rámci.

• průmysl (společnost) 4.0 – je evidentní, že „nový“ průmysl uvolní i zbývající množství lidí, kteří ještě dnes vytváří nové hodnoty. Je ale otázkou, zda snížení jejich podílu na obyvatelstvu něco pozitivního přinese. Již dnes existuje většina, která pouze „konzumuje“. Společnost 4.0 tedy bude již jen „konzumní“. Představy dřívějších vizionářů, že lidé jen co se zbaví okovů otrocké práce se plně „zušlechtí“, se zatím nenaplňují a ti, kteří zcela neztratili racionální myšlení se již dnes obávají společenských dopadů dalšího zkracování pracovní doby. Lidé po celou statisíciletou dobu své existence museli tvrdě pracovat, aby přežili, a kulturně nemají prakticky žádnou zkušenost s tím, jak čas věnovaný v minulosti práci, využít smysluplněji jinak.

• Řešení klimatických změn, bezuhlíková ekonomika – zde je třeba jednoznačně odmítnout voluntaristické pokusy na řešení něčeho, co se jeví jako klimatická změna. Co je ale podstatné, je obecná udržitelnost životního prostředí, přičemž životní prostředí je v globalizované společnosti přírodní bohatství (čistý vzduch, čistá voda, zdravé potraviny apod.), ale i životní prostor pro ostatní živočichy. Zde je třeba si jednoznačně přiznat, že všechny tyto problémy životního prostředí jsou důsledkem naprostého nekontrolovaného přemnožení jednoho jediného živočišného druhu – Homo Sapiens Sapiens. Složité a nesmírně i paradoxně energeticky velmi náročné projekty by nebyly nutné, pokud by na planetě Zemi žila polovina, nebo dokonce ještě méně příslušníků toho problematického živočicha.

Každá z výše uvedených oblastí si vyžádá řešení, která jsou na desetiletí, možná staletí. Ten, kdo tato řešení (vizi) bude schopen předložit a začít realizovat, má zaručeno společenské uznání na mnoho a mnoho let.

radimvalencik: Příspěvek Karla Mayera považuji za ukázkový příklad setrvačného myšlení založeného na stereotypech, na základě kterého se k žádné vizi nedopracujeme. Mj. myšlení, které je hodně poplatné těm, kteří zavlekli vývoj celé naší civilizace do slepé uličky a nevidí z ní jinou cestu, než podstatnou redukci obyvatelstva.
Z příspěvku Karla Mayera vyberu jen jeden aspekt, ale zcela zásadní. Uvedu jej formou otázky: Je tou změnou, kterou prochází naše civilizace to, že nastupuje „průmysl (společnost) 4.0 (a) je evidentní, že „nový“ průmysl uvolní i zbývající množství lidí, kteří ještě dnes vytváří nové hodnoty“, NEBO změna, která nazrála a o jejíž prosazení jde, je svou hloubkou a výrazností srovnatelná s průmyslovou revoluci, resp. je ještě hlubší a výraznější? Jde o změnu, která dělá člověka zbytečným, nebo o změnu, která podstatným způsobe zvýší poptávku po nejpodstatnějších lidských schopnostech?
Tuto alternativu je třeba nastolit, otevřít k ní seriozní výměnu názorů. To není „slovní cvičení“, ale oblast, ve které se ukáže, zda je někdo schopen vidět dál než za bariéru svých vlastních stereotypů.
Otázku výše uvedené alternativy rozeberu samostatně. Nyní jen využiji vhodný kontext k tomu, abych otevřel téma, které s ní souvisí:
Rozlišení zaměnitelných a nezaměnitelných (substituovatelných a nesubstitovatelných) schopností člověka z hlediska perspektivního vývoje tzv. „umělé inteligence“
Toto téma je v technologickém a společenském kontextu velmi významné. Lidská inteligence a „umělá inteligence“ jsou výrazně odlišné povahy. Čím více se bude rozvíjet „umělá inteligence“, tím více s její pomocí budou násobeny nezaměnitelné schopnosti člověka a tím více poroste poptávka po nezaměnitelných lidských schopnostech.
Proto ujasnění otázky, co je a co není zaměnitelné, pokud jde o lidské schopnosti, má zásadní, dalo by se říci strategický význam. Předběžně na ni lze odpovědět tak, že se jedná zejména o schopnost přesahu stávajícího poznání prostřednictvím interpretace alternativ, přičemž při interpretaci alternativ (formálně vymezeného přesahu) hraje klíčovou roli (roli klíče v pravém smyslu tohoto slova) představivost (v komplexním smyslu tohoto slova – tj. spojená s obrazným vyjádřením reality, emocionálním, resp. prožitkovým kolorováním této představy, schopností podrobit představu logickému kalkulu a spojit ji s matematickými koncepty, následně pak umožnit komunikaci prostřednictvím pojmového vyjádření).
Schopnost přesahu je bezprostředně spojena s následujícími typy schopností:
- Inovačními, tj. schopností odhalit nové, dosud nepoznané.
- Systematizačními, tj. schopností začlenit nové do systému vlastních poznatků tak, aby byly co nejúplněji odhaleny předpoklady, za kterých nový poznatek platí (oproti těm předpokladům, které byly do té doby chápány jako samozřejmé, případně coby tzv. „skryté předpoklady“ nebyly ani uvědomovány).
- Komunikačními, tj. schopnost srozumitelným způsobem přesah stávajícího poznání sdělit či z druhé strany při vzájemné komunikaci sdělení druhého pochopit a začlenit do vlastního systému poznatků („začlenit“ neznamená „přidat“).
- Realizační, tj. schopnost aktivně se podílet na realizaci (využití) poznatků obsažených v přesahu, resp. realizaci inovací, které na základě poznaného vznikly.
Toto předběžné vyjádření specificky lidských schopností lze dále upřesňovat a každý krok tohoto upřesnění má značný význam.
Poptávka po nezaměnitelných lidských schopnostech poroste tak dramaticky, že si vyžádá globální vícegenerační upgrade schopností téměř každého člověka naší planety, který nechce žít odděleně od dominantního civilizačního okruhu. Poptávka po celém komplexu vzdělávacích, výchovných, informačních službách bude natolik silná, že:
1. Projeví se velký nedostatek osob, které budou schopny přímo či nepřímo podílet se na poskytování příslušných služeb. Odvětví těchto služeb a služeb na toto odvětví navazujících bude mít dlouhodobě neomezený prostor pro expanzi.
2. Toto odvětví a odvětví s ním spojená budou schopna absorbovat neomezený počet osob. Čím vice osob do tohoto odvětví vstoupí, tím:
- Tím větší bude poptávka po osobách schopných do tohoto odvětví vstoupit.
- Tím lepší podmínky budou pro vstup do tohoto odvětví vytvářeny.
Jde jen o to proces přeorientace na nový dominantní sektor odstartovat. Bude mít podobu procesu, který si sám pro zrychlení svého průběhu vytváří podmínky (tj. procesu množivého typu).

---
radimvalencik.pise.cz

karel mayer: Je potěšitelné, že docent Valenčík sleduje nejen svůj blog, ale (možná pravidelně, možná příležitostně) navštíví i blog jiný, v tomto případě docentka Kroha. Osobně jsem očekával stanovisko ke svému komentáři od někoho jiného, od někoho, kdo je více praktický a nezůstává zapouzdřen ve svém osamoceném komplexu „odvětví služeb“, „globálních vícegeneračních upgradů schopností každého člověka“ a podobných „vizí“. Příspěvek doc. Valenčíka není bohužel nic jiného než pouhé zopakování jeho životních manter, která neustále vysílá do prostoru.

Chceme-li skutečně začít pracovat na smysluplné vizi, realizovatelné v historicky ovlivnitelné době, musíme vycházet z toho, co je dnes k dispozici, a to je (možná kromě dalšího):

• globalizace, tedy postupné slučování dnes více či méně samostatných ekonomicko-sociálních prostorů (v příspěvku doc. Valenčíka bez komentáře)

• neustálý technický a technologický rozvoj (snad průmysl 4.0), tedy systematické nahrazování produktivní lidské práce „inteligentní“ automatikou a robotizací (a opusťme již konečně představu, že to nějakých zázračným způsobem ze všech dříve a takto uvolněných lidí udělá nadšence v odvětví služeb, že čím více se bude rozvíjet „umělá inteligence“, tím více s její pomocí budou násobeny nezaměnitelné (které?) schopnosti člověka a tím více poroste poptávka po nezaměnitelných lidských schopnostech (jakých?))

• environmentálně obtížně zajistitelný velmi vysoký standard nejvyspělejších ekonomicko-sociálních prostorů v globální společnosti (představa, že 7, 10, nebo snad 20 miliard lidí s „nezaměnitelnými lidskými schopnostmi“ se spokojí se vzájemně poskytovanými požitky v „odvětví služeb“ může skutečně být vizí; doc. Valenčík by měl však také konečně říci, kde a jak budou tato „odvětví služeb“ fungovat a které „nezaměnitelné lidské schopnosti“ umožní jejich provoz)

Je velmi snadné obvinit realistu a pragmatika ze „setrvačného myšlení založeného na stereotypech“. Ano, svět zná mnoho vizionářů, kteří měli úžasné vize. Na konci většiny z nich ale bylo v lepším případě jen rozčarování a zklamání, v horším nekonečné lidské tragédie. Přestaňme tedy žít v oblacích a pokusme se formulovat vize, které budou schopné oslovit i obyčejné lidi (snad pro ně by se tyto vize měly hledat) a které budou realizovatelné v průběhu jejich života. Vizí o komunizmu za 50 let jsem si již užil od svých dětských let dost a dnes - kde nic, tu nic.

radimvalencik: Ve společenské výrobě svého života vstupují lidé do určitých, nutných, na své vůli nezávislých vztahů, výrobních vztahů, které odpovídají určitému vývojovému stupni jejich materiálních výrobních sil. Souhrn všech těchto výrobních vztahů tvoří ekonomickou strukturu společnosti, reálnou základnu, nad niž se zvedá právní a politická nadstavba a které odpovídají určité formy společenského vědomí. Způsob výroby materiálního života podmiňuje sociální, politický a duchovní životní proces vůbec. Bytí lidi není určováno jejich vědomím, nýbrž naopak, jejich vědomí je určováno jejich společenským bytím. Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba. Zkoumáme-li takový proces převratů, musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v hospodářských výrobních podmínkách, jejž lze přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a jej vybojovávají. Jako neposuzujeme jednotlivce podle toho, co si sám o sobě myslí, právě tak nemůžeme takovou převratovou epochu posuzovat podle jejího vědomí, nýbrž naopak toto vědomi musíme vysvětlovat z rozporů materiálního života, z existujícího konfliktu mezi společenskými výrobními silami a výrobními vztahy. Společenská formace nikdy nezaniká dříve, dokud se nerozvinuly všechny výrobní síly, pro které je zralá, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují na její místo, dokud materiální podmínky jejich existence nedozrály v lůně staré společností samé. Proto si lidstvo ukládá vždy jen takové úkoly, které může vyřešit, neboť při podrobnějším zkoumání se vždy ukáže, že úkol sám vzniká tam, kde materiální podmínky jeho řešeni jsou již dány nebo kde jsou alespoň v procesu vzniku.

---
radimvalencik.pise.cz