Nevěřte těm, kdo vám tvrdí, že neexistují alternativy k tomu, co se děje okolo vás. Vždy to jde jinak. Jde jen o to, tyto alternativy najít a prosadit v praxi.

karel mayer: Je potěšitelné, že docent Valenčík sleduje nejen svůj blog, ale (možná pravidelně, možná příležitostně) navštíví i blog jiný, v tomto případě docentka Kroha. Osobně jsem očekával stanovisko ke svému komentáři od někoho jiného, od někoho, kdo je více praktický a nezůstává zapouzdřen ve svém osamoceném komplexu „odvětví služeb“, „globálních vícegeneračních upgradů schopností každého člověka“ a podobných „vizí“. Příspěvek doc. Valenčíka není bohužel nic jiného než pouhé zopakování jeho životních manter, která neustále vysílá do prostoru.

Chceme-li skutečně začít pracovat na smysluplné vizi, realizovatelné v historicky ovlivnitelné době, musíme vycházet z toho, co je dnes k dispozici, a to je (možná kromě dalšího):

• globalizace, tedy postupné slučování dnes více či méně samostatných ekonomicko-sociálních prostorů (v příspěvku doc. Valenčíka bez komentáře)

• neustálý technický a technologický rozvoj (snad průmysl 4.0), tedy systematické nahrazování produktivní lidské práce „inteligentní“ automatikou a robotizací (a opusťme již konečně představu, že to nějakých zázračným způsobem ze všech dříve a takto uvolněných lidí udělá nadšence v odvětví služeb, že čím více se bude rozvíjet „umělá inteligence“, tím více s její pomocí budou násobeny nezaměnitelné (které?) schopnosti člověka a tím více poroste poptávka po nezaměnitelných lidských schopnostech (jakých?))

• environmentálně obtížně zajistitelný velmi vysoký standard nejvyspělejších ekonomicko-sociálních prostorů v globální společnosti (představa, že 7, 10, nebo snad 20 miliard lidí s „nezaměnitelnými lidskými schopnostmi“ se spokojí se vzájemně poskytovanými požitky v „odvětví služeb“ může skutečně být vizí; doc. Valenčík by měl však také konečně říci, kde a jak budou tato „odvětví služeb“ fungovat a které „nezaměnitelné lidské schopnosti“ umožní jejich provoz)

Je velmi snadné obvinit realistu a pragmatika ze „setrvačného myšlení založeného na stereotypech“. Ano, svět zná mnoho vizionářů, kteří měli úžasné vize. Na konci většiny z nich ale bylo v lepším případě jen rozčarování a zklamání, v horším nekonečné lidské tragédie. Přestaňme tedy žít v oblacích a pokusme se formulovat vize, které budou schopné oslovit i obyčejné lidi (snad pro ně by se tyto vize měly hledat) a které budou realizovatelné v průběhu jejich života. Vizí o komunizmu za 50 let jsem si již užil od svých dětských let dost a dnes - kde nic, tu nic.