Před druhým kolem prezidentské volby

První kolo voleb rozdalo karty pro kolo druhé. Postoupili oba favorité, Miloš Zeman a Jiří Drahoš. Na sociálních sítích a v některých médiích to vypadá, jako by šlo osudovou volbu, boj Dobra proti Zlu, Západu proti Východu. Nic není ovšem tak vzdáleno pravdě. Oba kandidáti jsou dobří, už jen proto, že získali takovou podporu voličů. A jeden z nich už v roce 2013 prezidentský plebiscit vyhrál, a to proti silnějšímu soupeři, než je ten současný. Karel Schwarzenberg byl přes všechny výhrady kvalifikovanějším pro výkon prezidentské funkce než Jiří Drahoš.

Prezident má v českém ústavním systému poměrně slabou pozici. Tudíž výkřiky o vedení na západ či východ nemají žádnou relevanci. Prezident nikam vést nemůže a také se Česká republika za posledních pět let na geopolitické mapě neposunula ani o milimetr. Že si stávající prezident přátelsky popovídal s Putinem či vykouřil cigaretu s ministrem Lavrovem, není v mezinárodní diplomacii nic neobvyklého a dělají to i mnozí další státníci, včetně těch z EU. Bývalý americký ministr zahraničí Kerry si s Lavrovem dokonce tykal a přitom jej nikdo nepodezírá, že by Spojené státy táhl směrem k Rusku. A do Číny jezdí všichni, viz poslední návštěva francouzského prezidenta.

Stejně nesmyslné jsou i silácké výroky prezidentských kandidátů, že by nejmenovali tu či onu vládu. Takové výroky jsou určeny pro neinformovanou část voličstva, popřípadě mají demonstrovat politický postoj. Pokud vládě vysloví důvěru poslanecká sněmovna, může prezident tak akorát pár dní trucovat, ale pak vládu prostě jmenovat musí, protože druhou variantou je vlastní rezignace. Samozřejmě, může po vzoru Miloše Zemana jmenovat premiérem někoho jiného, než předsedu vítězné strany. Nicméně může tak učinit pouze ve výjimečné situaci (například při patu ve sněmovně) a ještě na velmi omezenou dobu. Pro další příklad nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat do soudného Rakouska, kde prezident Van der Bellen jistě není nadšený ze složení ani programu nové vlády, ale jmenovat ji prostě musel.

Můžeme se tvářit, že tyto prezidentské volby jsou o něčem jiném než o politice. Že jsou o zdravotním stavu (to je zvlášť odporné), stylu řeči, vystupování a oblékání. Tak by tomu bylo v monarchii, ale ne v republice, kde je prezidentská funkce i přes omezené pravomoci funkcí politickou. A proto shrňme profily obou soupeřů ve druhém kole.

Kdo preferuje větší konformitu s Bruselem, co nejrychlejší přijetí eura, oslabení sociálního státu, konfrontační přístupy k Rusku a Číně – tedy v podstatě politiku TOP 09, starostů, části ODS či KDU-ČSL, nechť volí Jiřího Drahoše. Kdo sází na samostatnější politiku vůči Bruselu, přijetí eura odsouvá nebo zcela odmítá, podporuje udržení a další rozvíjení sociálního státu, není animózní vůči Rusku a Číně, nechť volí Miloše Zemana. Obě volby jsou legitimní, nicméně je třeba znovu opakovat, že sám prezident politický vývoj příliš neovlivní. Proto také úmyslně vynechávám téma migrace, protože prezident nemůže migranty pozvat ani vyhostit. Navíc poslední výroky obou finalistů nejsou od sebe v tomto směru příliš vzdáleny. Naděje, že se přepíše politická mapa touto volbou a opětovně posílí pozice tradičních stran, jsou však liché. Tu už "od podlahy" přepsaly loňské parlamentní volby a výsledky prvního kola, kdy přes 50 % hlasů dostali kandidáti – samozvanci, tento fakt jen potvrdily.

Atmosféra příštích 14 dnů bude velmi vyhrocená, očekávají se další kýble špíny. Z nich snad vybočí debaty, které mají veřejnosti konečně odhalit politické postoje a plány vyzývatele současného prezidenta. Z nich se snad dovíme, co má za lubem Jiří Drahoš, pokud vyhraje, kromě toho, že si oblékne lépe padnoucí sako a nebude se muset opírat o hůl. Složení jeho poradního týmu spíše ukazuje na extrémní pravici a jen malou naději na nějaké "sjednocování společnosti".

První kolo prezidentské volby také potvrdilo naprosté selhání až rozklad politické levice. To, že ani ve velmi napjaté atmosféře, nejsou levicové strany schopny podpořit jako celek ani jednoho z kandidátů, je tristní, a nevypadá to, že by tento stav změnily ani chystané sjezdy. Žádná silná a charismatická osobnost, která by určila jasný směr, na kterém by se shodla většina členů, se zatím neobjevila v ČSSD ani v KSČM. O skupinkách anarcho-liberálních levičáků, které se z pomsty za údajnou dehonestaci ze strany současného prezidenta vehementně zapojily do kampaně kandidáta s opačnými politickými názory, raději pomlčím.