Kam se poděli voliči ČSSD?

Sjezd nejstarší politické strany u nás skočil očekávaným výsledkem. Bohuslav Sobotka vyhrál na celé čáře a pár týdnů po projeveném stesku z nedostatku přízně středových liberálních voličů se pro změnu rozpomněl na dávné tradice dělnického hnutí a naladil na levicovou notu. Bude to ale stačit na opětovné získání ztracených voličů?

Po pravdě řečeno, zveřejněné průzkumy volebních preferencí nevěští nic dobrého. Strana se propadla na polovinu voličské přízně ve srovnání s časy Miloše Zemana či Jiřího Paroubka. Hůř snad bylo jen v době strýčka Vika a jeho tajemných půjček.

Jenže v době tehdejších krizí voliči neopouštěli tábor levice a přecházeli ke KSČM. Obě levicové strany působily jako pomyslné přesýpací hodiny. Co chybělo sociálním demokratům, to naopak přebývalo komunistům a naopak. Teď už ale opatrnická, bezzubá, na udržení funkcí orientovaná KSČM neláká také. Kam se ti voliči tedy vlastně poděli?

Jako nejpravděpodobnější se jeví přesun k hnutí ANO. Nicméně ten se konal zejména před volbami v roce 2013 a od té doby voličské preference ČSSD víceméně stagnovaly. Čili mnoho voličů už k Babišovi nepřešlo. ANO v poslední době – div se světe – luxovalo více komunisty a TOP 09, než ČSSD. Bohuslav Sobotka si na rozdíl od Jiřího Paroubka nenechal udělat sociologický průzkum, aby zjistil, jací to voliči od ČSSD vlastně odešli. Z toho důvodu lze pouze spekulovat, ale domnívám se, že jejich obvyklý profil bude vypadat asi takto: odpor vůči Bruselu, migraci, České televizi i liberálnímu establishmentu, podpora prezidenta Zemana. Naproti tomu sociální témata a zejména daňová reforma je zajímají v době růstu mezd méně, protože na ní moc nevydělají.

Z výše uvedených dedukcí vyplývá, že poslední část exodu sociálně demokratických voličů směřuje patrně k SPD Tomia Okamury, potažmo k novému uskupení Realisté.cz spojenému s oblíbeným politologem Petrem Robejškem. Oba tyto subjekty bývají řazeny k pravici, což u Realistů sedí, u SPD už méně.

Zde se naskýtá otázka, proč zástupy odpadlíků od ČSSD, stoupenců prezidenta, nezachytí Strana práv občanů vykazující shodné či podobné priority v levé části politického spektra. Teoreticky k tomu má nejlepší předpoklady, nicméně už vícekrát podobnou příležitost promarnila a nic nenasvědčuje, že letos tomu bude jinak. Příčin je více, ale jednou z hlavních je skutečnost, že vedoucí představitelé strany dávají přednost podpoře Miloše Zemana v prezidentské volbě před bojem o parlament (někteří z nich mají k tomu zcela pochopitelný profesní důvod) a za sedm let existence nedokázali pochopit, že nestačí jen vystrčit svého čestného předsedu na pódium a o hlasy voličů nebude nouze. Navíc se vedení strany i proti názoru členské základny zjevně bojí veřejně odmítnout naivní eurofederalismus, který už vyšel z módy, ale kterého se prezident Zeman nechce úplně vzdát. Straně také chybí charismatické osobnosti, schopné politicky zabodovat.

Právě časová blízkost parlamentních a prezidentských voleb představuje pro ČSSD další potenciální pohromu. Ve vnitrostranickém referendu s vysokou mírou pravděpodobnosti zvítězí a podporu strany získá Miloš Zeman, což bude mít za následek další štěpení a možný odchod či pasivní rezistenci liberálního antizemanovského křídla s následným příklonem k Zeleným nebo Pirátům.

Nestane-li se tedy zázrak, zvítězí v podzimních volbách pravý střed a ČSSD skončí v opozici. Přispěje k tomu i její upravený volební program, který mnohými svými body odpadlíky spolehlivě odradí. Ale o tom až jindy.