Přínosy a problémy teorie produktivních služeb II

Nejprve si dovoluji ocitovat úvodní poznámku autorů monografie, se kterou lze víceméně souhlasit. "Vymezení trhu produktivních služeb není exaktně dáno. Sám pojem je relativně nový a jeho vymezení se může formovat. Striktní dělicí čára mezi produktivními službami a ostatní spotřebou se hledá v praktickém životě i ve statistikách jen obtížně, protože u řady statků lze nalézt jejich charakter produktivní i neproduktivní. Např. vezmeme-li jako příklad jízdní kolo, je možné si představit více způsobů užití, tj. kolo jako dopravní prostředek, ale i kolo pro sport a relaxaci, či jako součást životního stylu, kdy bude mít nepochybně na uchování lidského kapitálu jednoznačně dopad produktivní. Podobně lze vzít jako jiný příklad bytové vybavení, kde jeho nákup, zejména za vyšší ceny, může mít někdy charakter luxusní, prestižní spotřeby a nést v sobě prvky okázalosti, jindy může jít třeba o nábytek s ergonomickými či zdravotními prvky, který má zřetelné produktivní účinky – např. relaxace nebo vyšší výkonnost." Jednu výhradu ale mám. Pojem není vůbec relativně nový, objevuje se i ve starých učebnicích (například v učebnici politické ekonomie z roku 1966), pouze se jinak definuje.

Ve zmíněné učebnici jsou produktivní služby chápány jako výrobní spotřeba. To ostatní je spotřeba neproduktivní, kterou autoři učebnice rozdělili na služby nezbytné, bez nichž by byl rozvoj společnosti nepředstavitelný (školství, zdravotnictví, věda, umění atd.), a tu část spotřeby, která k rozvoji člověka bezprostředně nepřispívá (správa), ba naopak, v některých případech ho dokonce rozsáhlým a nenávratným pohlcováním společenského bohatství dokonce přímo brzdí (například armáda)¹. "Je v zájmu společnosti, aby rostl zejména podíl osobní spotřeby a té části společenské spotřeby, která je základem fyzického a intelektuálního rozvoje člověka. Tento směr dynamiky spotřeby je závislý přímo úměrně na racionálním charakteru produktivní spotřeby společenského bohatství a jeho tvorby"². Dále s odkazem na známý Marxův výrok³ autoři učebnice navazují: "Proces osvobozování člověka je de facto proces, v němž se homo oeconomicus stává postupně homo non oeconomicus." Dále autor textu doc. Sládek dodává: "Proces svobody je tedy neodlučitelně spjat s růstem fondu volného času a se zmenšováním času připadajícího na materiální výrobu⁴".

Doc. Valenčík a jeho spoluautoři se často odvolávají na rozvoj technického pokroku. V této souvislosti si dovolím ocitovat ještě jeden odstavec z výše uvedené přes půl století staré učebnice. "Není pochyb o tom, že rozvoj volného času způsobí na základě vědeckotechnické revoluce pravý zvrat ve struktuře potřeb společnosti, jejích činností, celé osobnosti člověka a přesune jejich těžiště z každodenní monotónní práce, která dosud převažuje, do oblasti tvůrčích činností. Revoluci ve vývoji strojů a jejich systémů, používaných pracovních předmětů, technologií, energetických zdrojů, organizace, řízení aj. se vykoupí společnost jako celek od nadvládyekonomického činitele, od nadvlády bezprostředního dobývání materiálních statků, jako to kdysi, ovšem na úkor svých nevolníků a prostřednictvím svých správců učinil středověký feudál⁵".

S uvedených úryvků je zcela jasné, že nehledě na tehdejší striktní oddělování výrobní a nevýrobní spotřeby autoři učebnice uvažovali podobně jako Radim Valenčík. Jenže na rozdíl od nich dotyčný vyrobil terminologický problém. Opět cituji: "Mezi produktivní služby zařazuje Valenčík a kol.⁶ odvětví spojená s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu, především:

- vzdělání,

- péči o zdraví,

- výchovu v rodině,

- kulturu,

- bydlení pro mladé lidi,

- rekreační a relaxační aktivity,

- lázeňství či

- pracovní poradenství.⁶"

Se zařazením těchto odvětví služeb mezi produktivní lze i s ohledem na budoucnost vcelku souhlasit. Jenže kam se vytratila výrobní spotřeba? Ta nesouvisí s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu? Zapomněli snad autoři, že nositel lidského kapitálu musí také jíst a pít, někde bydlet atd.? Problém výrobní spotřeby autoři monografie zcela pomíjejí, ačkoli výroba je a stále zůstane základem lidské existence, a je přitom zcela lhostejné, zda ji produkuje lidská pracovní síla nebo automatičtí roboti.

Lze se domnívat, že příčinou uvedeného rozporu je krajně subjektivistická metodologie autorů, v důsledku čehož je zajímá pouze osobní spotřeba. Tu se snaží rozdělit na produktivní a neproduktivní (brzdící v duchu učebnice ze 60. let minulého století), i když správně připomínají, že je absolutní rozdělení je obtížné. To však není z metodologického hlediska závažný nedostatek. Horší je absence materiálních služeb, které souvisejí s bydlením a užíváním spotřebních předmětů. Například bez IT služeb by Radim Valenčík psal svá pojednání na psacím a stroji a šířil je jako kdysi pomocí množení na cyklostylu. Tyto služby nesmírně zproduktivnily lidskou pracovní činnost, a to i ve sférách, které dotyčný zařazuje mezi produktivní služby. Odvětví, které autoři označují jako služby zajišťující základní lidské potřeby, jsou snad neproduktivní? Vždyť se v definici mluví i o uchování (reprodukci) lidského kapitálu. Nebo jsou méně produktivní než rekreace a kultura?

Jako kritérium pro rozdělení uvádějí autoři bezprostřednost spojení s procesem nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. Toto kritérium však uplatňují zcela subjektivně a reduktivně, s cílem přesvědčit, že základním odvětvím těchto služeb má být vzdělání. To je sice možné, ale jenom s paušálním konstatováním nevystačíme. Hlubší analýzu v tomto směru nám autoři publikace zůstali dlužni. Namísto toho na základě velmi podrobné statistické analýzy byli nuceni konstatovat, že žádný významný obrat ve směru k jejich preferovaným odvětvím ve struktuře osobní spotřeby nenastal.

V každém případě lze závěrem konstatovat, že první krok, tj. zařazení odvětví spojená s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu mezi produktivní služby je s ohledem na trendy současného vývoje správný. Druhý, který spočívá v redukci produktivních služeb na vyjmenovaná odvětví s vynecháním výrobní spotřeby a velkého množství materiálních služeb, vytváří terminologický problém, se kterým se autoři nevypořádali, prostě jej obešli. A to by se v publikaci aspirující na významné místo v rozvoji ekonomické teorie stávat nemělo.

1)      1)Politická ekonomie. Svoboda, Praha 1966. Vydání první. Str. 17 – 18.

2)      2) Tamtéž, str. 18.

3)      3)"Říše svobody se začíná ve skutečnosti teprve tam, kde se přestává pracovat pod tlakem nouze a vnější účelnosti; leží tedy podle povahy věci mimo sféru vlastní materiální výroby." (MARX K. KAPITÁL, díl III/2, SMPL 1955, str. 368).

4)      4) Politická ekonomie. Svoboda, Praha 1966. Vydání první. Str. 26.

5)      5) Tamtéž.

6)      6) VALENČĺK, R. a kol.: Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb. 1. vyd. Praha:  VŠFS, EUPRESS, 2014.