Kauza Babiš: když chybí odborný pohled

7. září 2017 | 17.31 |

Včerejší parlamentní debatu okolo Čapího hnízda jsem nesledoval. Předsedal jsem státnicové komisi, ale i kdyby ne, stejně považuji čas v mém věku za tak vzácný, že ho využívám k jiným účelům, než k civění na trapné exhibování poslanců. Kauzu ale sleduji a konstatuji, že v ní zatím převládají emoce a politické předsudky nad racionálním přístupem. Pro některé je "estébák Bureš" zločincem snad už od narození, a pro jejich oponenty čistým jako lilie a spasitelem národa. A mravním karatelům ze strany pravice vládnoucí v době vzniku kauzy bych vzkázal, ať si zametou před vlastním prahem, neboť nadměrně liberálním nastavením legislativy v oblasti akciových společností (které do posledního dechu hájili i při nedávném novelizování) se stali vlastně spolutvůrci projednávaného průšvihu.

Dotacemi z EU se zabývám už více jak 15 let. V době, kdy se schvaloval projekt Čapího hnízda, to byl dokonce můj hlavní zdroj příjmů. Pravidla jsem proto musel prostudovat do nejmenších detailů, které často rozhodovaly o osudu žádostí o podporu. Tímto příspěvkem se budu snažit vnést do informačního chaosu trochu racionální odbornosti a objektivního nadhledu. Volič ANO nejsem a ani jím nehodlám být. Připomínám také svůj dávný seriál článků v Britských listech, který se zabýval případem údajné manipulace s dotacemi, ve kterém hrála jednu z hlavních rolí dnešní eurokomisařka Jourová. V době, kdy byla ještě ve vazbě a politici se předháněli v jejím ostouzení, jsem jasně vyslovil hypotézu o její nevině a obrátil pozornost k později odsouzenému hlavnímu viníkovi, kterému politici téměř se slzami v očích děkovali za odhalení korupční kauzy. Kdo chce, může si články najít v archivu.

Ve zhruba téže době (2007 a později) se rozbíhaly početné programy podpor založené na štědré alokaci z fondů EU, které vyjednala předchozí Paroubkova vláda. Po dotacích zatoužili kromě veřejných institucí i podnikatelé všech odvětví i velikosti podniků. Pro velké firmy byly však možnosti omezené a také velikost dotací byla nižší. Kromě dalších kritérií, o nichž se nechci rozepisovat, protože by to bylo pro čtenáře složité k pochopení, byla hranice mezi středním a velkým podnikem stanovena nařízením Evropské komise na 250 zaměstnanců. Podnikatelé, kteří tuto hranici překračovali, ale vyhovovali kritériím ostatním, začali horečně činit účelová opatření pro splnění klíčového kritéria, která mohla podle pravidel být účinná až po roční lhůtě. Nejčastěji firmu rozdělili, provedli "outsourcing" či založili firmu novou. Poslední varianta byla ovšem nevýhodná z titulu délky fungování, což bylo významné hledisko pro tzv. věcné hodnocení. Proto se také nakupovaly firmy již existující, které měly nějakou historii. To byl pravděpodobně i případ Čapího hnízda. Vzniká otázka, zda takové účelové jednání je podvodem a v případě úspěchu žádosti také poškozením zájmů Evropské unie. Obcházení zákona to být nemůže, protože pravidla pro poskytování dotací nebyla zákonem. Můj názor je v tomto směru jednoznačný: o podvod se nejedná, protože všechno se dělo dle zákona. A poškození zájmů EU? Nenastalo spíše u některých projektů tzv. vědeckotechnických parků, kde se žadatelé – developeři netajili tím, že po deseti letech povinné udržitelnosti parky zruší a přemění na komerční administrativní budovy?

Abych objasnil základní okolnosti sledovaného případu, musím se zmínit ještě o jednom klíčovém kritériu – tzv. kritériu nezávislosti. Subjekt, který splňoval všechna kritéria pro malé a střední podniky, ale byl z více jak 25 % kontrolován velkou firmou, byl z hlediska pravidel "velkým" podnikem, i kdyby měl třeba jen 10 zaměstnanců (s takovým případem jsem se skutečně setkal). Problém definice kritéria spočíval v tom, že jako firma byla chápána obchodní společnost, nikoli fyzické osoby. Vztaženo na Čapí hnízdo to znamená, že i kdyby byl vlastníkem akcií sám občan Babiš, kritérium malého a středního podniku by bylo dodrženo.

Zkoumání, zda žadatel vyhovuje pravidlům, je součástí první fáze hodnocení žádosti – posouzením formální správnosti a přijatelnosti projektu. To provádějí úředníci pověřené implementační agentury. V případě Čapího hnízda to bylo oddělení evropských dotací Krajského úřadu Středočeského kraje (přesněji Úřad Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Střední Čechy). To nemohlo udělat jiný závěr, než projekt pustit do fáze tzv. věcného hodnocení, kde jej posuzovali dva nezávislí (patrně externí) hodnotitelé. Kdybych na místě příslušného úředníka tehdy seděl já, nemohl bych udělat nic jiného, jakkoli by se mi firma s anonymními vlastníky pranic nelíbila. Ale pravidla tehdy účast takových firem v dotačních programech umožňovala.

Projekt se hodnotitelům zdál patrně kvalitní a finanční záruka velké firmy (Agrofertu) byla spíše kladným než záporným faktorem. Žadatel splnil v realizační fázi všechny požadavky, objekt postavil, ani povinná následná kontrola neodhalila žádné nedostatky a vyplacení dotace tedy nic nebránilo. V této souvislosti bude zajímavý výsledek kontrolního šetření Evropské komise prostřednictvím OLAF. To probíhá na základě udání, které bylo podáno ve chvíli, když Andrej Babiš vstoupil do politiky.

Závěrem se musím vyjádřit k problému zpětného zařazení firmy do holdingu Agrofert. Na tom je vlastně celá obžaloba postavena. Každý projekt s dotací z fondů EU má tzv. dobu udržitelnosti, která je různá podle jeho obsahu. V případě Čapího hnízda to bylo pět let. Poté již EU ani domácí implementační agenturu nezajímá, co se děje s postaveným objektem a firmou, která jej vlastní. Její činnost může být klidně ukončena, změněna, firma prodána apod. I tady o poškození zájmů EU v případu Čapí hnízdo zřejmě nejde.

Neznám spis ani žádost o vydání poslanců Babiše a Faltýnka. Čerpám pouze z veřejných zdrojů, které hodnotím na základě získaných dlouholetých zkušeností. Proto nemohu s jistotou tvrdit, že oba jsou nevinní. V případě, že by se prokázalo, že skutečným právním vlastníkem objektu byla firma z holdingu Agrofert a další převody byly dodatečně prefabrikovány, šlo by skutečně o podvod. Proti tomu svědčí ovšem dokazatelný převod peněz z účtu na účet. Ten má svého konkrétního majitele účtu i adresáta. Takže pravděpodobnější je opětovný neúspěch a ostuda policejních vyšetřovatelů i příliš agilních státních zástupců.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře